Naše dlouhá cesta k ředkvičkové pomazánce

Když se řekne „ředkvičková pomazánka“, většina lidí si představí jen chleba a rychlou
svačinu. My už ale víme, že za každým soustem je spousta práce – a taky trochu hlíny za
nehty.
Nejdříve jsme museli připravit záhonky. Kopání, hrabání i vrstvení půdy nám dalo zabrat, ale
nakonec vznikl perfektní „domov“ pro naše ředkvičky.
Pak přišlo setí malých semínek. Všechno jsme opatrně zasypali, zalili a začali netrpělivě
čekat, co se objeví. Každý den jsme chodili kontrolovat první zelené lístky a pravidelně
zalévali.
A pak nastal den sklizně! Tahání ředkviček ze země bylo skoro jako hledání pokladu.
Některé byly krásně kulaté, jiné měly trochu zvláštní tvary, ale radost nám udělaly všechny.
Sklizní ale práce nekončila. Ředkvičky jsme umyli, nastrouhali a společně připravili
pomazánku. Pak už zbývalo jen namazat chleba a ochutnat výsledek naší práce.
A musíme uznat jedno – vlastnoručně vypěstovaná a vyrobená ředkvičková pomazánka
chutná prostě nejlépe.